1.Kapitola - Útěk

28. července 2007 v 18:22 | For You. Deňa |  Stačí málo...
Tak vezmeme to trochu pohádkově :-). Nezlobte se na mě pls - asi mi šibe. :-DDDD
Byl nebyl jeden vééééééélikýýýýý vesmír a v něm se nacházela taková malá bezvýznamná Galaxie. Uvnitř té galaxie byla malilinkatá planeta a na té planetě byli opičky. Ty se různě vyvíjely. Po čase se pojmenovali lidé, svou planetu Země a tu galaxii Mléčná dráha a ještě ke všemu si je drze přivlastnili. Na té planetě se nacházel takový malý ostrov. Lidé se tam nastěhovali a nazvali ho Anglie (Pak našli ještě větší ostrov a to byla Amerika, ale tím se tady nebudeme zabývat že.). Náš příběh se odehrává ale hóóóóódně dlouho poté.....Tak si počkáme

Už to bude...
A je to.
Na tom Anglickém ostrově žili lidé, ale nebyli moc šťastní. Vládl tam totiž zlý černokněžník - nějakej Lord Voldemort či co.
Teď si představte největší zapadákov v Anglii. Tam, ještě trochu stranou odtamtud stál dům. Vypadal jako pohádková chaloupka. Byl totiž úplně zarostlý. Ale někdo v něm přece bydlel. Bydleli tam čtyři lidé (ježiš to mi připomíná S tebou mě baví svět...). Rodiče a jejich dvě děti. Desetiletý Thomas a šestiletá Charlotta. Teď zrovna seděli u večeře a že to byla veselá večeře, ale i přes to se na tvářích rodičů objevovali chvílemi vrásky strachu a polekaně se otáčeli ke dveřím, tišili děti, nebo se dívali z oken. Až přišlo to, čeho se obával a co tušili, že přijde.
Uslyšeli hlasy. Mužské a drsné. Otec se rychle podíval na své děti a pohledem je umlčel. Jednou rukou chytil syna a druhou dceru. Zatáhl je do skříně na kabáty v chodbě a důrazně jim naznačil, že mají být potichu (jj prst před pusu a je to..:-D). Vystrašeně si sedli na podlahu skříně a Thomas přidržoval dveře skříně rukou tam, aby vznikla jen nepatrné škvíra pro výhled na to, co se stane (chytrej tatík nezabouch děti do skříně..machr...). Zatím ale nikoho neviděli pouze slyšeli hlasy.
,,Myslel, že tu budeš a neutečeš, Masone. Alespoň jsi nám ulehčil práci. Měli bychom ti poděkovat."
Jejich otec na toto reagoval dosti klidně. Tedy podle hlasu:,,Ano je podle mě zbytečné utíkat. Raději pojďme do jídelny a v klidu si to vyříkáme.
Když procházeli kolem skříně, matka první a za ní nějací zakuklenci v pláštích, měl Thomas pocit, že se na něj otec podíval a pak trhl očima ke dveřím. Jako kdyby naznačoval, že mají utéct. Ale nemohl. Ne musel vědět, co se bude dít dál. Zaslechl rozzuřené hlasy. Pomalu a velice obezřetně otevřel skříň a vyšel z ní směrem ke dveřím do jídelny. Byly pootevřené. Nakoukl dovnitř. Všichni stáli. Na jedné straně otec s matkou a na druhé ti zakuklenci. Všichni na sebe mířili nějakými klacky.
Panebože, co si chtějí s těmi klacky udělat - vypíchnout oči???napadlo ho.
Mluvili mezi sebou, ale nebylo jim pořádně rozumět.Najednou jakoby to jeden ze zakuklenců nevydržel něco řekl a vyslal z toho svého "klacku" zelený paprsek. jeho matka se okamžitě skácela k zemi. Mrtvá. Všichni byli v šoku.
Thomase ze sna probral až výkřik plný bolesti. Jeho sestra. Neuvědomil si, že šla za ním a vše tohle viděla. Zakuklenci sebou trhli a podívali se ke dveřím. Thomas na nic nečekal. Popadl svou sestru za ruku a utíkal s ní co nejdál to šlo. tušil, že se ty cizince bude snažit otec zastavit, ale pochyboval, že se mu to povede. Měl proti sobě přesilu.
Pořád utíkal se sestřinou dlaní stisklou v té jeho (jo a sestru zapomněl doma... néééé to byla jen legrace). Charlotta ale už nemohla. Klopýtala, až se jednou zastavila a už dál nešla.
,,Thomasi, já už ne-ne-nemůžu." vykoktala ze sebe namáhavě a držela se za bok.
Thomas se rozhlédl po okolí. Vůbec nevěděl kam běží. Teď stáli na menší vyvýšenině v lese, který byl za jejich domem. Jejich dům. Otočil se a podíval se po něm. Pokud si dobře pamatoval byl odtud na něj dobrý výhled. Byl celý v plamenech. Thomasovi stékali po tvářích slzy hořkosti, když se díval na dům, který poslední měsíc nazýval "můj domov". Svůj bývalý domov. Charlotta po jeho boku také popotahovala a dívala se na tu zkázu s ním. Stáli by tam do skonání světa, kdyby je něco nevyrušilo.
Šustot vycházející z křoví blízko nich (že by náruživí milenci???). Thomas se tím směrem okamžitě otočil a byl ve střehu. Pochyboval, že by je dokázal ubránit, ale tohle byl prostě reflex. Křoví opět zašustilo. Vyšlo z něj obrovské zvíře. U pusy mělo sliny smíšené s krví.
Thomas tušil, že krev toho zvířete to asi nebude. Pořád se přibližovalo a kroužilo kolem nich. Bezmyšlenkovitě sáhl po řetízku se zvláštním přívěškem a stiskl ho. Vyvolalo to v něm vzpomínky. Dal mu ho otec. Vzal Charlottinu ruku do své a pevně ji stiskl. Zvíře kolem nich pořád kroužilo. Zjevně si chtělo svůj lov užít. Thomas si ze srdce přál být co nejdál odtud a pořád tiskl přívěšek. Zároveň si ale přál změnit minulost tak, aby nedošlo k zabití jeho rodičů. Byli mrtví - o tom nepochyboval. Přívěšek se rozzářil a jeho sestra vykřikla překvapením. On si toho nevšímal a dál se soustředil na svá dvě přání. A pak se to stalo...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 28. července 2007 v 21:40 | Reagovat

skvělé! jen tak dál :D

2 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. července 2007 v 18:16 | Reagovat

No...vypadá to zajímavě. jdu hned na další. Jsem ráda, že jsem tě popíchla k psaní. Jsem na sebe hrdá :o)))))

3 Ylil Ylil | Web | 7. srpna 2007 v 22:13 | Reagovat

tak to jsem zvědavá, zatím je to zajímavý - du na pokráčko

4 Tess Tess | Web | 17. srpna 2007 v 13:25 | Reagovat

Na tvojí výzvu jsem zamířila na tvůj blog, abych se tu porozhlídla a musím říct, že to tu máš krásný. Krásný desing, super věci a pěkný povídky.

Moc ráda se s tebou spřátelím! Teď honem letím dát ti na svůj blog obrázek za spřátelení...:)

5 Alienor Alienor | 28. března 2008 v 22:27 | Reagovat

Ale nebyla to obyčejná bouda... chvilka napětí ... byla to kadibouda jo to mě u toho taky napadlo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.