2. kapitola - Zrádce

10. července 2007 v 12:43 | For You. Deňa
Hej klid klid neděste se. Přiznávám..dvě kapči jsem shrnula do jedný a ještě s jinym názvem..No a ??..si zvyknete si..
Není to nic moc, ale i přes to si hezky počtěte...
Zrádce
Spokojeně si utřel vousy.
,,A to je konec?" otázala se malá holčina u jeho nohou.
,,Ale samozřejmě, že ne. Jen mě nech vydechnout," odpověděl a navázal tam, kde skončil.
,,Znovu se vše vrátilo do starých kolejí. Království prosperovalo a panovník byl šťastný stejně jako jeho lid. Začínalo se šeptat, že štěstěna drží při králi, což nebylo vůbec nějaké hanebné, ba naopak. Tohle se zanedlouho potvrdilo. Pamatuji si to. Tenkrát jsem přišel k paláci a byl jsem hrozně zvědav, co nám náš panovník chce tak důležitého oznámit. Vystoupil na balkón s královnou po boku a radostně zavolal, že bude otcem. Toho dne se konaly velké a bujaré oslavy, dokonce se už někteří lidé sázeli, jestli to bude holka či kluk. Teď jen zbývalo čekat a to jsem byl i já jako na trní.
Pak přišel ten den, kdy se hlavním městem rozšířila zvěst, že královna rodí. To už byl nedočkavý snad každý. Nedočkavci se seběhli pod balkón, na kterém král vydával prohlášení a čekali. Já jsem byl tenkrát moudřejší. Tušil jsem, že porod může trvat ještě dlouho.
Po pár hodinách dokonce i ti největší zvědavci odpadli a skoro všichni si začali myslet, že to byl falešný poplach. Přeci ale jen nebyl. Druhého dne přišel král ukázat své dědičky. Přesně tak. Královna porodila dvojčátka a ne ledajaká. Byla dvojvaječná, to znamená, že bylo každé jiné. Měl jsem tu čest vidět je z blízka. První, starší, měla světlé vlásky, modré oči a klidně se koukala po okolí. Byla to prostě celá maminka, dokonce měla i malá špičatá ouška. Jmenovala se Erunis. Druhá, jménem Galeana, zdědila podobu žen vznešeného královského rodu. Měla hnědé vlásky a šedo-zelená očka. Neustále sebou vrtěla a už vůbec ne klidně sledovala okolí.
Malá miminka mě absolutně uchvátila a vydal jsem se, jako většina lidí, zapít jejich zdraví.
Když dívky trochu odrostly, král se hodlal přestěhovat do jednoho ze svých letních domů, aby obě jeho dcery vyrůstaly blízko lesa a přírody. Mnoho lidí ho varovalo, že je to příliš daleko od nejbližší vojenské jednotky a že ho pořádně nebudou moci chránit. Náš král ale na jejich rady nedal a odstěhoval se pryč z hradu.
Po dlouhou dobu bylo vše v pořádku... Pak se ale najednou objevil královnin bratr s hloupou báchorkou, že utekl lupičům a bloudil Valonií, až jednoho dne potkal krále. Ten se o něj staral a jednoho dne se náš panovník Ertur rozhodl z neznámých důvodů odjet i se svou ženou pryč a objevovat nové země. Prý mu nechal jeho dvě dcery na opatrování.
Patřil jsem tenkrát k těm, kteří mu nevěřili a za každou cenu jsem chtěl vědět pravdu. Náš král byl čestný a určitě by svůj lid jen tak nenechal cizímu muži. Okamžitě jsem se vydal do králova bývalého domu a chtěl najít alespoň nějakou stopu o tom, že je vše jinak. Odešel jsem odtamtud s nepořízenou a jen tak se rozhodl projít zahrady. U jednoho stromu jsem tam našel polomrtvého vojáka, to on mi řekl, že je královna mrtvá a král bůhví kde. Prý zradil Martur. Přepadl je se svou početnou družinou za noci a jich bylo málo. Nedokázali je přemoci.
A tak zmizel král a naše jedinná naděje jsou jeho dcery."
Smutně se podíval směrem k hradu. Nikdo ještě princezny neviděl a nikdo o nich taky neměl ani zprávu.
,,Podle mě," pokračoval. ,,Byl Martur spolčen s těmi zloději, naplánovali zabití jejich rodičů, a pak i samotného krále. Pochybuji, že si dívky pamatují své skutečné rodiče, ale nezbývá nám než doufat. Neděje je to poslední, co mě a určitě i vás drží při životě."
Z oka mu ukápla slza. Podíval se na ostatní. Starci seděli a zoufale hleděli před sebe, vzpomínali. Některé děti stále byly zticha s otevřenými ústy pozorovaly vypravěče. Jen jedna osoba, která se skrývala ve stínu, nelenila a kvapně odešla.
,,No, pro dnešek jsem řekl dost," prohlásil řečník, vstal a vydal se pryč.
Po chvíli došel do svého známého křoví a s povzdechem uvolnil kouzlo, které mu přetvářelo tělo a obličej. Zase byl sám sebou. Dnes ho to stálo skoro všechny síly co měl, aby si podobu udržel, ale stálo to zato. Vykročil a zmizel v dáli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eilonwy Eilonwy | Web | 30. srpna 2007 v 15:10 | Reagovat

Tenhle díl je lepší, než ten minulý, avšak stále se vyskytují chyby logické i gramatické.

Tak tedy, nejdříve se zmiňuješ o tom, že to budou dvojčátka a poté vypadá každá úplně jinak: modrooká blondýnka a zelenooká bruneta. Tohle poněkud nesedí.

Nelíbí se mi slovní spojení "s otazníky v očích" Když už, tak by se spíše hodilo "s otázkou v očích"

Tady se ti opakují věty:

-,,Nádherné holčiny pane králi. Dvojčata, ale přeci jako voda a oheň!!" prohodila porodní bába

-...Musíte ještě počkat." prohodila bába a zmizela za dveřmi.

Dvakrát za sebou prohodila bába, to by bylo dobré něčím nahradit.

Ještě se tam hodně opakuje "porodní bába".

Jistě bych ten komentář napsala trošku obsáhleji, ale jsem lenoch líný a ještě k tomu jsem unavená, takže to nechám tak :-)

2 Deňa Deňa | Web | 30. srpna 2007 v 16:38 | Reagovat

Pokud jde o ty dvojčeta...Tak exisují dvojvaječná dvojčata...taky se jim říká dvojčata, ale nejsou stejná ba naopak.

3 Eilonwy Eilonwy | Web | 30. srpna 2007 v 17:46 | Reagovat

Ano, to vím. Avšak by bylo vhodné to tam nějak zmínit. Je divné, když řekne, že jsou to dvojčata, a pak následují dva rozdílné popisy. Lepší by asi bylo, se o dvojčatech vůbec nezmínit.

4 Deňa Deňa | Web | 30. srpna 2007 v 17:49 | Reagovat

Když člověk řekne dvojčata, tak to stoprocentně neznamená úplně stejnou podobu.....to snad ví každej

5 Eilonwy Eilonwy | Web | 30. srpna 2007 v 20:26 | Reagovat

"Nejsem každý," odsekla. "Koneckonců je mi to jedno, jen jsem ti chtěla poradit. Ono totiž to, co víš ty, nemusí hned čtenářům docvaknout..." rozhodila rukama.

//Neber si to prosím nijak zle, ona Eil už je zkrátka taková ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.