2.kapitola - Nový přítel

29. července 2007 v 15:53 | For You. Deňa |  Stačí málo...
...Bílé světlo sílilo a sílilo. Nakonec zesílilo do takové podoby, že nebylo poznat ani zem, ani nebe. Sourozenci měli pocit, jakoby tím světlem proplouvali. Záře stále sílila, až museli zavřít oči, aby je úplně neoslepila. Najednou, jakoby mávnutím proutku světlo pominulo a oni spadli na zem. Skutečně světlem totiž předtím proplouvali.

Thomas okamžitě vyskočil na nohy a rozhlédl se po okolí. Neznal to tady. Navíc byla tma a stejně nic pořádně neviděl.
,,Přespíme tady." prohodil ke své sestře:,, Jen si zkus najít lepší místo na spaní."
Chystal se poodejít, ale sestra ho chytla za ruku.
,,Nemyslím, že bychom se měli rozdělovat." pípla.
Kývl na to pouze hlavou. Na to nepomyslel. Do hlavy se mu už draly různé nápady, co by se stalo, kdyby se rozdělili. Zatřepal hlavou, aby je zahnal. Vydali se ruku v ruce hledat pohodlné místo ke spánku.
***
Probudili je sluneční paprsky procházející skrz listí. Leželi na pohodlném mechu pod vysokým dubem na okraji nějaké mýtiny. Všude kolem ní byly samé stromy. Smrky, borovice, duby, lípy...
Vstali a chystali se najít nějakou cestičku, kterou by se mohli dát. Chodili a hledali asi půl hodiny. Bez úspěchu. Měli žízeň a hlad.
,,Myslím, že slyším vodu. Pojď!" radostně vykřikla Charlotta a už táhla bratra skrz houští.
Po chvíli skutečně stanuli na okraji malého potoka plného čisté, chladné a chutné vody. O čemž se přesvědčili po chvíli sami. Když se napili, rozhlédli se kolem. Thomas zahlédl lesní jahody a ukázal je sestře. Ta se po nich vrhla s bratrem v patách. Takto posilněni a s kapsami plnými jahod se vydali zase hledat cestu. Thomas neúmyslně směřoval vytrvale na východ. Konečně zahlédli náznaky cestičky. Pokračovali po ní. Ušli dlouhou cestu a snědli všechny jahody.
Došli do části lesa, která vypadala, jakoby tu někdo chodil na procházky. Všude bylo plno malých cest. Najednou Charlotta udiveně zavýskla a ukázala nad sebe. Na jednom z vysokých stromů byl vystavěn takový malý domek. No domek, prostě typická dětská skrýš, kterou snad už každý viděl nebo stavěl. Thomas začal strom obcházet a přemýšlel, jak se tam nahoru dostat. Byli již unavení a tohle by byl perfektní úkryt.
,,Zkusím tam prostě vylézt po stromě a pak ti něco, po čem bys mohla vyšplhat, hodím, nebo ti pomůžu taky vylézt." oznámil sestře.
,,Ale co když..." začala protestovat.
,,Žádné ale. Prostě jiná možnost není."
Chytl se nejnižší větve. Vzepřel se a vyšplhal na ni. Tohle asi bylo to nejtěžší. Teď ho čekal jen výstup po větvích. Malá dívenka ho zpod stromu vyjukaně pozorovala a chvílemi se rozhlédla i po okolí. Teď, bez svého bratra měla docela dost strach.
,,Je to dobré." zakřičel na ni z domku:,,Hodím ti dolů takový žebřík. Pozor!"
Hodil dolů žebřík a Charlotta po něm začala opatrně šplhat. Thomas mezitím pozoroval okolí. Zdálo se mu totiž, že zahlédl, jak se pohnul jeden keř. Nemýlil se. Teď se totiž pohnul znovu.
,,Na co tam koukáš???"zeptala se ho sestra, která už vylezla nahoru.
Ukázal na keř:,,Chvílemi se hýbe. Něco, nebo někdo tam asi je."
A skutečně z keře vyšla přímo k nim dívka asi stejně stará jako Thomas.
,,Co děláte v mé skrýši! Co si to vůbec dovolujete!!!"sjela je dívka a začala šplhat nahoru.
,,Podívej se na ty šaty, Tho....." víc už svému bratru pošeptat nestihla.
Děvče vylezlo nahoru a střihlo po nich ošklivým pohledem:,,Kdo vám vůbec dovolil sem chodit!"
,,Promiň. My jen jsme se chtěli někde schovat my..." začala Charlotta a podívala se na svého bratra.
,,...se ztratili." dopověděl za ni.
,,A to vám mám jako věřit??" zeptala se dívka. Byla dost nedůvěřivá:,,Ani jste se mi nepředstavili."
,,Promiň, já jsem Thomas..."
,,A já Charlotta."
,,Těší mě já se jmenuji Walburga. Ale říkejte mi Wal." mírně se přitom zarděla:,,Je to hrozné jméno."
,,Je moc pěkné." vyhrkla rychle Charlotta.
,,Děkuji. A teď. Jak jste se sem dostali?? A co to máte za divné oblečení??" zvědavost z Wal přímo čišela.
,,My?? Spíše ty!"vyhrkla Charlotta.
,,No dovol, to je pro tuto dobu naprosto normální."
,,Jo, a jaká ta tvá doba je??" zeptala se posměšně Charlotta.
,,Pro rok 1935 to je naprosto normální oblečení. Jestli vy ovšem vyrůstáte někde v době kamenné a nemůžete si dovolit normální oblečení..."
,,Cože pro rok 1935???" skočil jim do rozhovoru Thomas
,,Co je na tom divného. To ani nevíte, jaký je rok???" zeptala se trochu uraženě Wal.
,,Ne to víme."odpověděl:,,Jenže u nás je rok 2010. Tak to vypadá, jestli samozřejmě nelžeš..."
,,No dovol. Já a lhát? To spíš lžete vy!"
,,...tak jsme cestovali časem."
,,Cože??" vybafly obě překvapené dívky.
,,Wal,"oslovil ji Thomas:,,asi je na čase, abychom ti pověděli svůj celý příběh."
A začal vyprávět.
***
,,Je to neskutečné."reagovala Wal:,,Ale nevypadáte jako někdo, kdo lže. Ukaž mi prosím ten medailon."
Thomas opatrně vytáhl řetízek s medailonem a ukázal ho Wal.
,,Je zvláštní. To ano, skutečně."prohodila.
,,Nemáš něco k pití??," otázala se Charlotta.
,,Promiňte. Musíte mít hrozný hlad." omluvila se Wal a začala lézt dolů po žebříku:,,Něco vám přinesu."prohodila jen a byla pryč.
Takhle tehdy začalo velké přátelství, které mělo změnit budoucnost.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. července 2007 v 18:21 | Reagovat

Ze začátku to vypadalo jako pohádka o perníkové chaloupce, ale nakonec je to docela zajímavý. Hele, není to Siriusova matka? Ta Walburga??? Jestli jo, tak je to dobrej nápad, protože o jejím dětství jsem ještě žádnou povídku nečetla

2 Deňa Deňa | Web | 29. července 2007 v 18:53 | Reagovat

Hej tys to poznala....

3 Ililik Ililik | E-mail | Web | 29. července 2007 v 20:10 | Reagovat

Jsem asi už zběhlá ve jménech :o) Ale moc dobře si nedokážu tu upjatou a vždy upravenou dámu na stromě...Walburga se prostě nezdá

4 pasu-Hanka pasu-Hanka | E-mail | Web | 31. července 2007 v 11:53 | Reagovat

hezká kapča :-) vypadá to na opravdu zajímavou povídku =o) myslím, že podobnou jsem ještě nikde nečetla. fakt supr :-))

5 Ylil Ylil | Web | 7. srpna 2007 v 22:23 | Reagovat

No tak to by to mělo bejt super!!! Zejtra to dočtu...vyhání mě sestra a je celá šílená...asi z ní zcvoknu. Už se moc těšim až budu moct číst dál...

6 Tess Tess | Web | 17. srpna 2007 v 13:33 | Reagovat

Jooo, tak to je fakticky super!!! Tahle povídka mě zaujala na první pohled. Je taková...originální....žádnou podobnou jsem ještě pořádně nečetla, takže jen tak dál!

7 lusineshka lusineshka | Web | 23. srpna 2007 v 23:28 | Reagovat

To je fakt šupa!!! nesmis s tim prestat!! je to fakt doost super!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.