3.kapitola - Odhalení

11. července 2007 v 14:59 | For You. Deňa
Odhalení
Nad Valonií zapadalo slunce a dvě třináctileté dívky se honily po nádherné zahradě na úpatí hradu. První, zlatovlasá s očima temnýma, jak dvě hluboké studny, oděna celá v bílém. Druhá s temně hnědými vlasy, které se na světle leskly červeně a šedo-zelenýma očima, oděna také celá v bílé.
,,Mě stejně nechytneš Erunis!" vysmívala se hnědovlasá dívka své sestře.
Najednou zpoza stromů vystoupili vojáci. Dívky se nezalekly. Byly hlídány všude. Koneckonců byly to přeci královské dcery a jejich otec je opatroval jako obě své oči v hlavě.
,,Už musíme jít. Bude se stmívat," řekl jeden z vojáků dívkám.
Ty ovšem ani nečekaly, až to dořekne a rozeběhly se k hradu na večeři. Večeře proběhla vesele, i přes to, že tam byly samy. Tedy když nepočítaly všudypřítomné stráže a asi tucet sluhů...
Po večeři se rozdělily, každá měla totiž své vlastní pokoje. Noc byla jediná část dne, kdy nebyly spolu.
Hnědovláska Galeana si znaveně sedla ne postel. Je tu nuda. Každý den jedno a to samé. Ani ven do města si zajít nemůžu. Erunis by jí řekla, ať si neztěžuje, vždyť má všechno co chce. Ale ona si připadala jako pták chycený do zlaté klece. Jediné místo, kde na to na chvíli zapomněla byla knihovna. Rozhodla se tam jít a něco si přečíst. Vyšla na chodbu. Na konci téhle chodby stála stráž a ta by šla s ní. Zatím ji ale nezahlédli a Galeanu napadlo proklouznou skrytými dvířky s chodbou vedoucí přes knihovnu až do zahrad. Nikdy je nepoužila. Byla si jistá, že o nich nikdo kromě ní neví. Nikdy jí stráže nevadily, ale teď jakoby jí něco našeptávalo, ať jde sama a to také udělala. Prošla chodbou a zastavila se u malých dvířek. Konečně tady. Tfuj mělo mě napadnout, že tam bude hrozně pavučin. Sáhla na kliku a otřásla se odporem. Byla pokrytá nějakým slizem. Otevřela dveře a ocitla se v obrovské knihovně, kde podél stěn byli pohodlná křesla a stolky.
V knihovně byla sama. Uvědomila si, jak je pozdě. Kdyby šla normálními dveřmi, tak už by se sem stejně nedostala. Vzala si jednu z mála zapálených loučí a začala procházet chodby s policemi plnými knih. Najednou zaslechla zašustění pláště. Strnula. Někdo tu byl. Otočila se. Uviděla stín, který šel chodbou rovnou k ní. Nezakřičela ani neutekla. Něco jí v tom bránilo. Ne byl to strach jak si uvědomila, ale něco jiného. Zvědavost.
Postava zahalená v plášti k ní mlčky došla a ukázala na jeden tmavý kout s křesly. Vydala se tam a Galeana ji následovala. Sedli si a Galeana dala louč do držáku. Postava si strhla kápi a Galeana před sebou uviděla ženu, jejíž vlasy byly zešedlé stářím.
,,Jmenuji se Calist a za šťastnějších časů jsem byla tvou chůvou," pronesla tiše.
Galeana chtěla něco říci, ale žena ji pouze gestem ruky umlčela.
,,Vím jak se jmenuješ, Galeano a myslím, že toho o tobě vím více, než ty sama. A jestli to chceš říci, tak buď potichu a poslouchej."
Galeana jen kývla hlavou na znamení souhlasu. Žena začala vyprávět...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ililik Ililik | E-mail | Web | 23. července 2007 v 21:52 | Reagovat

Musím říct, že se rozhodně zlepšuješ. Když budeš pokračovat tímhe tempem, tak ... no však uvidíme

2 Eilonwy Eilonwy | Web | 31. srpna 2007 v 15:35 | Reagovat

Hmm... Pěkné, tohle je povedené :-) Jediné, co mi tam překáží je hodně hrubek, vím však, že jsi říkala, že ti gramatika nejde.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.