4. kapitola - Pravda a Trest

24. července 2007 v 18:34 | For You. Deňa

Jj je to tak...neodolala sem a přidávám next kapču..alespoň, pro ty dva lidi co to čtou....Já a to mé druhé já.snad se bude líbit. Asi přidám i ty Poberty mno..Tak nesuďte moc tvrdě. Jo a sorry za překlepy...Komentujte(nwm kdo - asi začnu sama:-))

Pravda a Trest

Celá jakoby v mdlobách došla tajnou chodbou do svého pokoje. Sedla si na postel a hlavu schovala do dlaní. Teprve teď jí začal pracovat mozek.
To není možné. Určitě lhala. Musela lhát.
Zamračila se a lehla si na postel.
Ale na druhou stranu. Vždy, když se ne mě Martur dívá, tak mám pocit, že mě nenávidí, že se přetvařuje... A jestli je Erunis podobná matce, jak říkal, tak po kom jsem já???
Ležela tam dlouho. Jedna její polovina tomu odmítala věřit a ta druhá jí říkala, že je to pravda. První polovina se jmenovala rozum, druhá srdce. To ona ovšem nevěděla. Vyčerpáním nakonec usnula.
***
Ležela v dětské kolébce.Nějaký muž přistoupil nad kolébku a naklonil se nad ni. Usmál se a Galeana na něj také. Chtěl jí dát polibek na čelo, ale ona, jakmile byl dostatečně blízko, ho chytla za vousy. Muž zakřičel a Galeana se začala smát. Vzápětí se nad postýlkou objevila žena. Také se usmála. Uchopila opatrně Galeaně ručičku, která ještě pořád svírala mužovy vousy a otevřela ji. Vzala malou nezbednici do náruče. Jak ji chovala, Galeana zahlédla navlas stejnou kolébku, jako tu její. Natáhla tím směrem ručky. Žena ji odnesla k postýlce a položila vedle miminka, které v ní už bylo. Galeana se na něj otočila a uchopila jeho ručičku. Dítě se na ní podívalo a ona si ho až teď pořádně prohlédla...
***
Třináctiletá Galeana se na své posteli s trhnutím probudila a prudce se posadila.
,,Panebože," vylétlo z ní.
Co to bylo??? Já jsem byla mimino a sestra taky. A ta žena..vypadala přesně jako Erunis… Muže neznám... Tedy alespoň myslím... Že by vzpomínka? Ne,ne to není možné… Ale přeci… Jestli ano tak... A DOST. Už ukončím tuhle nejistotu. Prostě se zeptám Martura. Jestli je můj otec, tak se snad nic zas až tak hrozného nestane. No a jestli není... Tak najdu svého skutečného otce. Pokud není mrtvý.
Stále nevěděla, co si má počít. Podívala se z okna. Svítalo. Zastyděla se za svou zbabělost, odhodlala se. Vstala a rázným krokem odešla ze svého pokoje do královského sálu. Sestře nic říkat nechtěla. Přidělávala by jí tím zbytečně starosti a i možné problémy. Stejně by jí řekla, že je to hloupost a ať se tím nezaobírá.
Královský sál byla velkolepá a velice stará místnost. Ústil tam hlavní vstup do hradu. Vystavěli ho Galeany prapraprapředkové (no prostě je to už hóóóódně generací). Po každé straně dlouhého sálu byly pověšeny obrazy zachycující buď důležité bitvy nebo události či to byly prostě portréty jejích předků. Bylo tu asi i pět nebo šest soch. Vždy, když je Galeana viděla, rostla v ní hrdost na to, z jakého je rodu. Chybělo tam ovšem mnoho obrazů a Martur se vymluvil na to, že to tady vyloupili. Na konci sálu stál na vyvýšené ploše veliký trůn z černého dřeva zdobený různými ornamenty, zlatem, stříbrem a drahokamy. Trůn pro krále. Po jeho boku stál menší trůn z bílého dřeva a s jemnými řezbami. Královnin trůn.
Dovnitř vešla jedněmi z mnoha postraních dveří. Její "otec" Martur seděl na trůnu. Kolem něj postávali rádcové a rozmlouvali s ním o státních problémech. Galeana stála nehybně nedaleko od nich. Martur náhle pozvedl hlavu, pohlédl na ni a promluvil.
,,Proč tak brzy vstáváš, princezno? Teď tu není nic pro tebe. Jenom nudné státnické záležitosti."
Teprve teď si plně uvědomila, že jí vlastně nikdy neřekl jménem. To ji dopálilo a odhodlalo ještě víc.
,,Jen jsem se tě chtěla ne něco zeptat, strýčku," když to dořekla, lekla se, co to z ní vypadlo, ale nelitovala.
Podívala se na něj s odhodláním a královskou hrdostí. Marturův obličej jakoby shodil tu jeho hodnou masku. Díval se na Galeanu. Z očí mu sršela nenávist a jeho hlas už také nebyl až zas tak laskavý.
,,Tušil jsem, že na to přijdeš. Jsi přece dcera svého otce a zdědila jsi povahu i podobu celého toho jeho proklatého rodu. Chudák moje sestra. Určitě ji ke sňatku donutil. Vůbec nechápu, proč jsem si tě nechával, jeho hnusného potomka, měl jsem tě zabít," při této řeči se k ní pomalu přibližoval a teď stál na vzdálenost jednoho kroku od Galeany. ,,Teď, když jsi na to přišla, nemohu tě přirozeně nechat dál žít jakoby se nic nedělo tady v tom blahobytu," zlostně se ušklíbl. Bál se jí. Kdyby utekla, tak řekne pravdu lidu a oni s ní v čele povstanou. To samé by se stalo, kdyby se dozvěděli, že ji zabil nebo že ji vězní. Stačí takováhle malá naděje v podobě dítěte a přijde o trůn... To nemůže dopustit.
Galeana ho pozorovala a tušila většinu z toho, co se mu honilo hlavou. Byla zvědavá, co s ní nakonec udělá a ať to bude cokoli, nevzdá se.
,,O to se tě nikdo neprosí. Koukat denně na ten tvůj obličej zrádce... To raději zemřu," procedila skrz zuby.
,,Nepřerušuj mě," zasyčel. ,,Zabít tě? Ne, ne to by bylo až příliš lehké," škodolibě se usmíval. ,,Ale chtěla jsi se mě na něco zeptat, ne? Tak ven s tím."
,,Ach ano. Bylo to asi takhle," na chvíli se odmlčela a zúžila oči nenávistí: ,,Co si udělal mému otci a skutečnému králi Valonie, ty kryso," skoro to zašeptala, ale účinek to mělo stejný, jakoby to zařvala.Všichni, kdo poslouchali, ztuhli.
Marturovi došla trpělivost. ,,Stráže, chopte se jí!" poručil a zorničky se mu ještě více stáhly rozhořčením. ,,Tak teď tě čeká stejný osud jako tvého otce. Odveďte ji do Temných kobek a ať ji nikdo po cestě ani nezahlédne."
Nedala ani jedinou brvou znát, jaký osud ji čeká. Pouze se ušklíbla a řekla tím nejlaskavějším hlasem.
,,Děkuji za tvou laskavost králi."
Hlupáku,tušila jsem, že jsi se mého otce bál zabít. Strachoval ses prolít krev královského rodu. A teď jsi to potvrdil. Ještě ke všemu mi prozradíš místo jeho věznění.
Stráže ji chytly za lokty. Vysmekla se. Otočila se od těch obličejů plných nesouhlasu, překvapení a jednoho plného nenávisti. Její "doprovod" se za ni postavil a Galeana s hlavou hrdě vztyčenou odešla z hradu kolem podobizen svých předků do temných kobek.
Martur se otočil ke svým rádcům a zbytku stráží: ,,Jestli o tom někdo jen cekne, víte, co ho čeká," zavyhrožoval.
Nikdo netušil, že celou tuhle scénu pozoroval ještě jeden obličej. Osoba stála dobře ukryta za závěsem. Byla to Erunis. Po tváři se jí koulely slzy lítosti a srdce měla plné nenávisti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 StewartNeD StewartNeD | E-mail | Web | 23. února 2017 v 17:13 | Reagovat

wh0cd896640 <a href=http://buylevitra.us.com/>generic levitra</a>

2 ErickFlews ErickFlews | E-mail | Web | 21. března 2017 v 3:57 | Reagovat

wh0cd535704 <a href=http://advairdiskus2017.com/>generic advair</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.