Diktát

23. srpna 2007 v 20:23 | For You. Deňa |  Chvilkové nápady
Ehm no další věc, asi pouze pro mě. Kdybych náhodou ztratila ten papír, na kterém to je. Je to netradiční diktát -Vlastně se tam dozvíte i něco o mě (psané kurzívou) - od paní učitelky Kubínové....Jestli ovšem chcete, tak si to přečtěte....

O všechno se rozděl.
Hraj fér.
Nikoho nebij.
Vracej věci tam, kde jsi je našel.
Uklízej po sobě.
Neber si nic, co ti nepatří.
Když někomu ublížíš, řekni promiň.
Před jídlem si umyj ruce.
Splachuj.
Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře.
Žij vyrovnaně, trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a tancuj a hraj si a pracuj.
Každý den odpoledne si zdřímni.
Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni se někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě.
- Tak tady je konec diktátu je to z nějaké knihy, ale už si bohužel nepamatuji jméno...No každopádně teď jsme měli za úkol doplnit nějakou větu podle sebe....
A nikdy, nikdy se neřiď cizí radou, ani výroky slavných. (njn..jediný co mě napadlo..)
- Teď následuje, co mi vzkazuje paní učitelky a co mě podle ní čeká (v originále psáno tužkou)
Protože...Když žiješ jak jiní lidé, co z tebe nakonec zbyde...., viď Deni.
Deni,
čeká tě (pokud jsi psala opravdu upřímně), dlouhá cesta plná kamenů neporozumění, závisti, zatnutých zubů a škobrtnutí a ran zezadu. A chvil, kdy Ti bude tak báječně, že si špitneš - stojí to za to! Hlavně nikdy cestou neztrať někde na pobřeží, nebo na rozcestí to děvče, co se tak rádo bránívalo chodit po vyšlapaných kolejích, protože tudy šli přeci už všichni. Ať se ti podaří potkat Jonathana Linvingstona. A pozdravuj ho, prosím, poletíte-li společně.
Kdo byl Jonathan Livingstone????
Byla to vlastně postava v knize. Tady máte stručný přehled příběhu z wikipedie.
Mladý racek Jonathan Livingston se odlišuje od masy Hejna. Nelíbí se mu dennodenně se pachtit za jídlem jako jediným smyslem svého života. Zkouší se učit létání, rozšiřovat své obzory, překračovat svoje meze. Hejno, které je tím, že překračuje tradice, ztuhlý řád a průměrnost, znechuceno, se rozhodne ho vyloučit a prohlásit ho za psance, který se již nikdy nesmí vrátit zpět.
On však získává neomezenou volnost, nyní se dostává na další úroveň svého života a setká se s racky, kteří mu pomáhají v dalším učení. Nejstarší racek Čang ho poté dovede k poznání, že je každý stejně volný jako myšlenka. Dovede ho k poznání lásky a porozumnění, a tak se Jonathanovi začne stýskat po Hejnu. Jeho instruktor Čang odletí pryč, protože ho již není zde potřeba. Jonathan se vrací do blízkosti hejna a získává vlastní žáky, je velmi nadaný a obdivovaný, ale nesobecky a trpělivě učí své žáky poznání svobody.
Nakonec se vrátí i s žáky, kteří byli také prohlášeni za psance, k hejnu a ohromí je svými schopnostmi. Starším (vůdčím) rackem je však nařízeno, aby si jich nikdo nevšímal, jinak bude také vyhoštěn. Jonathan pomůže i zraněnému rackovi, kterému dokáže, že silou vůle je schopen čehokoli. Jednoho dne se však stane podivná událost a zfanatizovaný dav racků, řvoucí cosi o ďáblovi útočí na Jonathana i jeho nejlepšího žáka Fletchera. Ti se přenesou pryč.
Příběh končí tím, že Jonathan odlétá pryč a přenechává Fletchrovi ostatní mladé racky, aby je vedl a učil. Zjišťuje, že na jeho učiteli nebylo nic zázračného, pouze stačilo pochopit jeho slova.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eilonwy Eilonwy | Web | 24. srpna 2007 v 15:50 | Reagovat

Máš velmi zajímavou profesorku ;-) Ráda bych opět měla naši skvělou a jedinečnou profesorku, která nám odešla na mateřskou... Jen nad tím ale s úsměvem a pěknou vzpomínkou mávnu rukou, nedá se nic dělat. No nic, nebudu tady přec plkat o sobě, když píši komentář, ne?  Ta věta, kterou jsi tam napsala je vážně dobrá, souhlasím s ní. Stejně si vždy vše musím zkusit na vlastní kůži a na rady nereaguji. Nevím proč, dle mne jsou i citáty na nic. Dobrá, dobrá, je v tom kus moudra schovaného do obalu líbivých slov, ale k čemu nám to je? Jen si to přečteme, aby byl ten, kdo to řekl zas o něco slavnější. Mnohdy je povídka vůbec lepší než jeden citát;-) Odpusť mi prosím chabost tohoto komentáře, normálně bývají lepší, vážně, ale teď nemám náladu a píši to na sílu.

Eil

2 Maudisha Maudisha | 10. března 2008 v 15:47 | Reagovat

Ten začátek... To je z knížky "Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce" od Roberta Fulghuma... Pěkná knížka.

3 Galeana Galeana | 10. března 2008 v 16:50 | Reagovat

Ty seš mi sečtělá, ale máš pravdu no...

4 Maudisha Maudisha | Web | 7. května 2008 v 16:40 | Reagovat

My to měli jako doporučenou četbu do školy, pár "doporučených knížek" jsme za rok měli přečíst... A tahle byla taková tenká :D Ale je pravda, že se mi líbila

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.